Poláci se pouští do Skalní koruny, kdy Damian odvážně prostoupí klasiku širočinkou a já s Malafem do druhé strany, kdy vlastně vůbec nevíme za jakou věž či masiv to budeme kotvit. Hodinku běháme kolem skály, na kterou očividně nevede žádná lezecká cesta ani cestička kolem. Naštěstí pak Malaf našel slabiny ve stěnách daleko vlevo a za chvilku makáme nahoru takovýma komínkama a různým sajrajtem. Nakonec se teda dostaneme na místo, ale cestu nám zaterasí velká strž. To vyřešíme bravurně mojí oblíbenou nahazovací technikou a za chvilku máme vytvořenou krátkou lanovku na bezejmennou věž. Už jen krátký přeskok a jsme na místě kotvení. "To snad tady vyrostlo pro hajlajnu to je paráda! Se podívej! Všechny skály jsou zkosený a oblý ale jenom tady jsou tyhle dvě velký boule!" Praví Malaf a má recht, to je jedna z věcí co se mi líbí na hajlajnách, že to vlastně kotvíš vždycky jinak. Při přehazování největší boule najdu bandáž od Landcruisingu, která tam vydržela déle jak tři roky! Cha! Moje další bandážová trofej! Při tahání matroše nahoru se nějak uvolnily naše bandáže a zůstaly viset na nějakým vřesu asi 20metrů pod náma, takže další zdržení, kdy sem pro to musel slanit a jumarovat zpět. Mezitím Damian připravoval druhou stranu na Koruně a spotřeboval na to kotel spansetů. My na naší druhej kotel:-) Zachránil nás Pýchyn, který přinesl ještě 15 metrů. Zhruba se spotřebovalo 40 metrů. Po chvilce se dopínala hlavní lajna a backup do banánu. Jak my, tak Damian jsme byli dost vyčichlí. Taky jsme tam byli víc jak šest hodin! Brzo bude tma, tak jdeme na pivo. Chodit se bude zítra.
pondělí 22. října 2012
Highline na Skalní korunu v Teplických skalách
Poláci se pouští do Skalní koruny, kdy Damian odvážně prostoupí klasiku širočinkou a já s Malafem do druhé strany, kdy vlastně vůbec nevíme za jakou věž či masiv to budeme kotvit. Hodinku běháme kolem skály, na kterou očividně nevede žádná lezecká cesta ani cestička kolem. Naštěstí pak Malaf našel slabiny ve stěnách daleko vlevo a za chvilku makáme nahoru takovýma komínkama a různým sajrajtem. Nakonec se teda dostaneme na místo, ale cestu nám zaterasí velká strž. To vyřešíme bravurně mojí oblíbenou nahazovací technikou a za chvilku máme vytvořenou krátkou lanovku na bezejmennou věž. Už jen krátký přeskok a jsme na místě kotvení. "To snad tady vyrostlo pro hajlajnu to je paráda! Se podívej! Všechny skály jsou zkosený a oblý ale jenom tady jsou tyhle dvě velký boule!" Praví Malaf a má recht, to je jedna z věcí co se mi líbí na hajlajnách, že to vlastně kotvíš vždycky jinak. Při přehazování největší boule najdu bandáž od Landcruisingu, která tam vydržela déle jak tři roky! Cha! Moje další bandážová trofej! Při tahání matroše nahoru se nějak uvolnily naše bandáže a zůstaly viset na nějakým vřesu asi 20metrů pod náma, takže další zdržení, kdy sem pro to musel slanit a jumarovat zpět. Mezitím Damian připravoval druhou stranu na Koruně a spotřeboval na to kotel spansetů. My na naší druhej kotel:-) Zachránil nás Pýchyn, který přinesl ještě 15 metrů. Zhruba se spotřebovalo 40 metrů. Po chvilce se dopínala hlavní lajna a backup do banánu. Jak my, tak Damian jsme byli dost vyčichlí. Taky jsme tam byli víc jak šest hodin! Brzo bude tma, tak jdeme na pivo. Chodit se bude zítra.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)