Poláci se pouští do Skalní koruny, kdy Damian odvážně prostoupí
klasiku širočinkou a já s Malafem do druhé strany, kdy vlastně vůbec nevíme za
jakou věž či masiv to budeme kotvit. Hodinku běháme kolem skály, na kterou
očividně nevede žádná lezecká cesta ani cestička kolem. Naštěstí pak Malaf
našel slabiny ve stěnách daleko vlevo a za chvilku makáme nahoru takovýma
komínkama a různým sajrajtem. Nakonec se teda dostaneme na místo, ale cestu nám
zaterasí velká strž. To vyřešíme bravurně mojí oblíbenou nahazovací technikou a
za chvilku máme vytvořenou krátkou lanovku na bezejmennou věž. Už jen krátký
přeskok a jsme na místě kotvení. "To snad tady vyrostlo pro
hajlajnu to je paráda! Se podívej! Všechny skály jsou zkosený a oblý ale jenom
tady jsou tyhle dvě velký boule!" Praví
Malaf a má recht, to je jedna z věcí co se mi líbí na hajlajnách, že to vlastně
kotvíš vždycky jinak. Při přehazování největší boule najdu bandáž od
Landcruisingu, která tam vydržela déle jak tři roky! Cha! Moje další bandážová
trofej! Při tahání matroše nahoru se nějak uvolnily naše bandáže a zůstaly
viset na nějakým vřesu asi 20metrů pod náma, takže další zdržení, kdy sem pro
to musel slanit a jumarovat zpět. Mezitím Damian připravoval druhou stranu na
Koruně a spotřeboval na to kotel spansetů. My na naší druhej kotel:-) Zachránil
nás Pýchyn, který přinesl ještě 15 metrů. Zhruba se spotřebovalo 40 metrů. Po
chvilce se dopínala hlavní lajna a backup do banánu. Jak my, tak Damian jsme
byli dost vyčichlí. Taky jsme tam byli víc jak šest hodin! Brzo bude tma, tak
jdeme na pivo. Chodit se bude zítra.pondělí 22. října 2012
Highline na Skalní korunu v Teplických skalách
Poláci se pouští do Skalní koruny, kdy Damian odvážně prostoupí
klasiku širočinkou a já s Malafem do druhé strany, kdy vlastně vůbec nevíme za
jakou věž či masiv to budeme kotvit. Hodinku běháme kolem skály, na kterou
očividně nevede žádná lezecká cesta ani cestička kolem. Naštěstí pak Malaf
našel slabiny ve stěnách daleko vlevo a za chvilku makáme nahoru takovýma
komínkama a různým sajrajtem. Nakonec se teda dostaneme na místo, ale cestu nám
zaterasí velká strž. To vyřešíme bravurně mojí oblíbenou nahazovací technikou a
za chvilku máme vytvořenou krátkou lanovku na bezejmennou věž. Už jen krátký
přeskok a jsme na místě kotvení. "To snad tady vyrostlo pro
hajlajnu to je paráda! Se podívej! Všechny skály jsou zkosený a oblý ale jenom
tady jsou tyhle dvě velký boule!" Praví
Malaf a má recht, to je jedna z věcí co se mi líbí na hajlajnách, že to vlastně
kotvíš vždycky jinak. Při přehazování největší boule najdu bandáž od
Landcruisingu, která tam vydržela déle jak tři roky! Cha! Moje další bandážová
trofej! Při tahání matroše nahoru se nějak uvolnily naše bandáže a zůstaly
viset na nějakým vřesu asi 20metrů pod náma, takže další zdržení, kdy sem pro
to musel slanit a jumarovat zpět. Mezitím Damian připravoval druhou stranu na
Koruně a spotřeboval na to kotel spansetů. My na naší druhej kotel:-) Zachránil
nás Pýchyn, který přinesl ještě 15 metrů. Zhruba se spotřebovalo 40 metrů. Po
chvilce se dopínala hlavní lajna a backup do banánu. Jak my, tak Damian jsme
byli dost vyčichlí. Taky jsme tam byli víc jak šest hodin! Brzo bude tma, tak
jdeme na pivo. Chodit se bude zítra.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)

Hustý...pěkný svižný článek, Kubo
OdpovědětVymazatDěkuju:) bylo na čase to tu trošku zaktualizovat:)
OdpovědětVymazat