Chcete si pochodit v Adršpachu a nechce se vám hledat dobrý flek? Tady máme zakreslené lajny které natahujeme. Asi nejkrásnější lajna je na ozvěně kde se z pohledu od trati člověk vznáší u skalních dominant.:)
úterý 19. října 2010
pátek 15. října 2010
První highline na Křížáku 14.10.10
Lajna z Majáku na věž Ape. Zkráceně vám přiblížím co se dělo:).
U piva: ,,Zítra je poslední hezkej den." Říkám Mrázovi: ,,Tak to napnem?" Odpovídá: ,,Tak zítra v 9 berem všechny cajky co máme, Kožuch se snad urve ze školy, zeptáme se ještě někoho ? " Potom jsme se o tom nebavili a už jen chlastali.
Druhý den se sejdeme s Mrázou a Menčusem (Kožuch si přečetl instrukce až moc pozdě a zapikal se ve škole) ,který nám slíbil, ještě večer, že nám bude pomůže dopoledne. Cesta na kopec byla rychlá. Pod nástupem na Maják Mráza zjistil ,že jsem zapoměl vzít lockpiny a tejpku, takže jsem mazal do udolí.. kluci mezi tim vylezli nahoru a já jim poslal matroš. Mezitim jsem vyrazil na Apeho slanil jsem se na něj z vyhlídky , vytáhl matroš a začal upevňovat bandáže. Mráza začal přehazovat provázek s lajnou ke mě po chvilce se nám to povedlo. Menčus už musel odejit takže jsem tam zustal s Mrázou sám. Přetáhl jsem lajny k sobě a Mráza mi šel pomoct s obmotáním čůra u Apeho, po nějaky chvilce bylo všechno připravený, tak už jen to dopnout!
Bohužel poladit lajny a dopnout to nám trvalo další hodinu a půl. Šaškování se šeklem na mojí straně bylo hrozný, jednou krátký, jednou dlouhý..no prostě běs (příště bude banán)
Ve čtvrt na pět bylo konečně všechno v cajku. O půle na to Mráza konečně vlezl. Jediné na co jsme se zmohli v první sérii pokusů bylo se postavit.. Poté následoval vždy jen pád.. Pak byl na řadě Mráza a zničehož nic to poslal na konci teda skokem na 30centimetrovou borovičku-bonsay ,ale paráda zpátky se mu už nechtělo. Pak jsem vlezl na lajnu já a za západu slunce jsem si sedl na lajnu a čekal až se uklidní vítr, který se nějako rozvášnil a s lajnou začal tancovat. Po strašný době(nevim jak dlouho - nahoře výmaz) už s modrými chodidly, jak jsem tam vyfoukal ,jsem se zvedal a padal lajnička mě vůbec nechtěla pustit ,po minimu kroků následoval pád a západ slunce se nekompromisně blížil.. Nakonec jsem musel přeručkovat na druhou stranu potože jsem to prostě nedal
Lajna se bohužel musela sundat už večer, protože v pátek mělo být hnusně, takže další pokusy budou asi až příští rok..
Nevyšlo nám to ani moc s fotkama, ale něco máme) i tak děkujeme fotografům
Děkujeme sponzorům: Pete, Michal Brunner www.montana-trekking.cz na jaro slibujeme víc přechodů a videjko!
Snad už jen stačí dodat že lajna měří na délku 30metrů a na výšku cca 20?
U piva: ,,Zítra je poslední hezkej den." Říkám Mrázovi: ,,Tak to napnem?" Odpovídá: ,,Tak zítra v 9 berem všechny cajky co máme, Kožuch se snad urve ze školy, zeptáme se ještě někoho ? " Potom jsme se o tom nebavili a už jen chlastali.
Druhý den se sejdeme s Mrázou a Menčusem (Kožuch si přečetl instrukce až moc pozdě a zapikal se ve škole) ,který nám slíbil, ještě večer, že nám bude pomůže dopoledne. Cesta na kopec byla rychlá. Pod nástupem na Maják Mráza zjistil ,že jsem zapoměl vzít lockpiny a tejpku, takže jsem mazal do udolí.. kluci mezi tim vylezli nahoru a já jim poslal matroš. Mezitim jsem vyrazil na Apeho slanil jsem se na něj z vyhlídky , vytáhl matroš a začal upevňovat bandáže. Mráza začal přehazovat provázek s lajnou ke mě po chvilce se nám to povedlo. Menčus už musel odejit takže jsem tam zustal s Mrázou sám. Přetáhl jsem lajny k sobě a Mráza mi šel pomoct s obmotáním čůra u Apeho, po nějaky chvilce bylo všechno připravený, tak už jen to dopnout!
Bohužel poladit lajny a dopnout to nám trvalo další hodinu a půl. Šaškování se šeklem na mojí straně bylo hrozný, jednou krátký, jednou dlouhý..no prostě běs (příště bude banán)
Ve čtvrt na pět bylo konečně všechno v cajku. O půle na to Mráza konečně vlezl. Jediné na co jsme se zmohli v první sérii pokusů bylo se postavit.. Poté následoval vždy jen pád.. Pak byl na řadě Mráza a zničehož nic to poslal na konci teda skokem na 30centimetrovou borovičku-bonsay ,ale paráda zpátky se mu už nechtělo. Pak jsem vlezl na lajnu já a za západu slunce jsem si sedl na lajnu a čekal až se uklidní vítr, který se nějako rozvášnil a s lajnou začal tancovat. Po strašný době(nevim jak dlouho - nahoře výmaz) už s modrými chodidly, jak jsem tam vyfoukal ,jsem se zvedal a padal lajnička mě vůbec nechtěla pustit ,po minimu kroků následoval pád a západ slunce se nekompromisně blížil.. Nakonec jsem musel přeručkovat na druhou stranu potože jsem to prostě nedal
Lajna se bohužel musela sundat už večer, protože v pátek mělo být hnusně, takže další pokusy budou asi až příští rok..
Nevyšlo nám to ani moc s fotkama, ale něco máme) i tak děkujeme fotografům
Děkujeme sponzorům: Pete, Michal Brunner www.montana-trekking.cz na jaro slibujeme víc přechodů a videjko!
Snad už jen stačí dodat že lajna měří na délku 30metrů a na výšku cca 20?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)